Ačkoliv album „Crusader“ zřejmě není oním oficiálně neoficiálním způsobem považováno za některou z největších klasik vzešlých z dílny britských novovlných heavy metalistů SAXON, přece jenom se domnívám, že tahle řadová šestka je mimořádně zdařilou záležitostí, a že by snad bylo hříchem na ni nevzpomenout, zvláště když se v současné době v obchodech objevuje její zremasterovaná reedice, obohacená o tři bonusy z B-stran singlů. V roce 1984 totiž kapelu (mimo bubeníka Nigela Glocklera, který v roce 1981 vystřídal Peteho Gilla) stále ještě tvořila původní a zřejmě i nejsilnější sestava Biff Byford, Paul Quinn, Graham Oliver a Steve Dawson a především tahle skutečnost, na pozadí stále více narůstajícího zájmu o heavy metal (v témže roce vyšla třeba i nesmrtelná pecka IRON MAIDEN „Powerslave“), „Křižáka“ nepochybně poznamenala.

Album ve své syrové kytarovosti, neotřelosti a hlavně nenápadnosti, jakou přisuzuje jednotlivým skladbám, místy se honosícím až skutečně hitovými ambicemi v pravém slova smyslu, představuje opravdový nespoutaný výtrysk žhavé oceli z právě otevřené vysoké pece. Svůj elektrizující obsah pečlivě řadí od svižných rock´n´rollových kytarovek („A Little Bit of what You Fancy“, „Sailing to America“ nebo „Bad Boys (Like to Rock´n´roll)“) přes klasické heavy metalové úderky („Set me Free“ či „Rock City“) až po epičnem nadýchané a zemité metalové opusy (titulní „Crusader“ nebo „Just Let me Rock“) a na albu, včetně zřejmě již tehdy povinné balady „Do it All for You“ skutečně není ani nota navíc v tom smyslu, že by některá ze skladeb plnila funkci vycpávky.

Kapitolou samou pro sebe je titulní hymnus, o němž jsem dodnes skálopevně přesvědčen, že jestli se, podotýkám ve své době, někomu zdařilo skutečně velmi uvěřitelně sladit téma a podtext s hudební stránkou té které historicky laděné skladby, pak to byli právě SAXON a jejich „Crusader“. Přiléhavé intro „The Crusader Prelude“, jehož varovné fanfáry na pozadí ječícího vichru, hřmotu koňských kopyt a skřípotu hromady válečného železa už samy o sobě nahánějí hrůzu, zvýrazňuje již tak hodně chladné kontury titulní skladby, která, i když není ani nijak textově náročná, doopravdy vypráví. Ve skvěle nazvučených bicích, v jejich pomalém a přesto drtícím tempu, v naléhavém výrazu Byfordova zpěvu, v refrénu ještě umocněném mnohohlasovou zpěvo-citací či v melancholicky šeptajících kytarách jakoby skutečně ve slepé víře v Boží válku pochodovaly statisíce bojovníků za znovudobytím pochybné svobody uprostřed pohanského světa. Na zbytku alba se už téma „Křižáka“ neobjevuje (srovnejte si názvy dalších skladeb, symbolizující texty vedené už spíše v obecné rovině), ale určitě to není na škodu věci, protože i tenhle zbytek vám má zatraceně co nabídnout, jak jsem se už zmínil, a výjimečnost „Crusader“ je tak ještě více zvýrazněna. Další důkaz toho, že i SAXON v roce 1984 kuli skutečně prvotřídní heavy metal? Ale no tak.